Chytím-li motýla, zahyne... Utrhnu-li květinu, uvadne... Tehdy pochopím, že přírody se smím dotýkat pouze srdcem!


TADY jsou odkazy na Facebook
Reklamy, prosby, vzkazy a podobně pište SEM!!! ;-)
Máte NÁVRH co sem přidat? Něco Vám tu chybí? Chcete nějaké další Kouzlo třeba o lásce, štěstí nebo penězích? Napište mi to SEM a já se Vám pokusím vyhovět! :-)) Každý den to kontroluju jesi tam něco není... :-))) ;-))
Klidně mi to taky můžete napsat na mail! ;-)


Vítej na mém blogu!
Doufám že se Vám můj blog bude líbit... ;-)
Je o mém Hobby - Magii! :-)

Srpen 2014

Karmin - Brokenhearted

29. srpna 2014 v 23:06 | Luwasa |  Písničky

Tady písnička ke zlepšení nálady! :3
Přeji krásný víkend!
Pořádně si ho užijte, protože je to poslední prázdninový víkend! <3
Po té začne škola... :-/ :-D

Harpie

28. srpna 2014 v 17:15 | Luwasa |  Magická Stvoření
Základní představu si lze učinit z Hésioda, který uvádí existenci dvou harpyjí - Aléktó (nebo také Aellopus) (Vichřice) a Ókypeté (Rychloletá), později k nim přibyla ještě třetí harpyje Kelainó (Mrákotná-temnomraká). Homér navíc uvádí Podargu (Rychlonohou). Harpyjí ovšem byl nespočet a tak nelze určit přesné číslo.
Slovo Harpyje vzniklo řeckého slova harpadzo (tj. rvu, uchvacuji). Ve starověkém Řecku zosobňovaly bouře, vichr a mračna, proto byly Bohyněmi bouří. Ve středověku se z nich postupně staly zlovolné bytosti s cílem poškozovat lidi. V antickém Řecku začínaly být podobny Sirénám.
(Zajímavé je, že na tomhle obrázku je zachyceno mužské pohlaví Harpie)
Harpie (Harpyje) je zpodobňována jako okřídlená žena - napůl ptáci (někdy supí nebo orlí) a napůl ženy. Měly pronikavý křik a na hnátech ostré bronzové pařáty.
Jejich popis je poměrně komplikovaný, neboť se postupem času představa o Harpyjích měnila. Pocházejí z řecké mytologie, kde vystupují jako tři ze čtyř dcer mořského Boha Thauma a Bohyně Élektry, rodiče je ale kvůli jejich odpudivosti a děsivému vzhledu odmítli. Podle starověkých předpokladů se Harpyje oplodňují větry, jejich děti jsou pak nejrychlejší a nejlepší koně (např. Achileovi či Aldrastův Oreión).
Mají bledou kůži a velmi dlouhé zuby, většinou také rudé oči. Jsou to obávané zlodějky a mrchožroutky, žijí nejčastěji v horách, na skalních převisechna, ve vysokých skalách, v jeskyních i v ruinách starých hradů. Zpěvem lákají svou kořist, osamělé poutníky. Unášely duše zemřelých nebo slabé bojovníky přímo z bitevních polí do podsvětí, nebo do svých hnízd, kde je požíraly. Také unášely malé děti, odtud se jim začalo říkat zlodějky. Původ mají v řecké mytologii, kde jsou považovány za okřídlené Bohyně/Démony, které mají za úkol krmit draka, který hlídá Zlaté rouno.
Jejich původní posláním bylo unášet duše zemřelých do podsvětí. Již v antickém Řecku se jejich představa dostala do podoby žen s křídly, později byly vyobrazovány jako ptáci s lidskou, zpravidla ženskou nebo dívčí hlavou. Nakonec se jejich hlava změnila na hlavu staré ošklivé ženy.
Říká se, že už jen vidět harpyji přináší smůlu.
Harpyje vystupovaly v několika řeckých bájích.
Nejznámější báje je o slepém Fíneovi, který byl nadán věšteckým uměním, ale protože ho zneužíval, navíc se jeho proroctví až příliš často vyplňovala, Harpyje ho na příkaz Bohů oslepili. Přidávaly mu do jídla své jedovaté výměšky, které kapaly i do jeho očí, což zapříčinilo oslepnutí.
Jeho druhá manželka Eidothea ho přesvědčila, že za slepotu mohou synové z prvního manželství které, z duše nenáviděla. Podle jedné verze je Fíneus uvrhl do žaláře, podle druhé je nechal zakopat za živa. Proto na něj byl seslán trest neukojitelného hladu a kdykoliv se chtěl najíst, Harpyje přiletěly, vše snědly a co nestačily, to pokálely. Od Fínea byly zahnány až při výpravě Argonautů, kdy byly Harpyje nuceny slíbit, že ho již nechají být a nebudou mu dále ubližovat.
Nebo je ještě jedna taková verze a to, že věštce jich nakonec zbavil Iason, respektive jeho synové západního větru Kalais a Zetes. Na kraji světa se nakonec Harpyje proměnily ve vzdušné víry, které se do sebe navzájem zamotaly, a dokud nepřestal vát severní vítr, točily se stále.

Nymfy

27. srpna 2014 v 17:02 | Luwasa |  Magická Stvoření
Nymfy (Nymphae) jsou bájné Bytosti, Bohyně nebo Polobohyně, obvykle ženského pohlaví. Mnohé měly potomky s Bohy nebo lidmi. Nynfám se většinou rodily dívky.
Jsou charakteristické svou světlou až namodralou pokožkou a tmavýma očima. Jejich vlasy mohou být modrozelené, ale i blond až rezavé. Nebyly všechny nesmrtelné.
Není známo, že by jakkoliv škodily.
Milují zpěv, tanec, zábavu a většinou byly společnicemi dalších tvorů, například Elfů nebo Satyrů, Panů popřípadně i Bohů nejčastěji to byl Apollón, Dionýsos nebo Hermés či Artemis. K lidem se většinou chovaly přívětivé, no pohlední mladí muži si mohli jejich pozorovaním přivodit i smrt. Příkladem za mnohé je Hylás na výpravě Argonautů, Narkissos, Hermafrodítos.
Řekové i Římani jim přinášeli oběti, dokonce jim budovali oltáře a svatyně, a to v přírodě i ve městech.

Nymfy se dělí na:
  • Najády - vodní Nymfy, žijí v jezerech, potocích, řekách, rybnících, horských bystřinách, pramenech a zřídlech
  • Dryády - lesní Nymfy, žijí v lesích, jeskyních, hájích a stromech
  • Oreády - horské Nymfy, žijí v horách a horskýh údolích
V širším smyslu se k Nymfám řadily také mořské Nymfy:
  • Ókeanovny nebo Ókeanidy - Bohyně vnějšího moře
  • Néreovny nebo Néreidky - mořské Nymfy
(Připravuji o každé z Nymf jeden článek) ;-)



18.8. 2014 - 24.8. 2014

26. srpna 2014 v 17:20 | Luwasa |  Návštěvnost Blogu
Navstevnost za minuly tyden (18.8. 2014 - 24.8. 2014) je:
Pondeli: 39
Utery: 37
Streda: 42
Ctvrtek: 52
Patek: 38
Sobota: 28
Nedele: 30

Celkem: 266

Legendy o Upírce Lilith

25. srpna 2014 v 21:13 | Luwasa |  Upíři
Za první Upírskou Bytost se podle dávných mýtů považuje Lilith - žena, která byla stvořena hned po Adamovi.

Kromě židovského folklóru se Lilith objevuje v íránských, babylonských, mexických, řeckých, arabských, anglických, německých, orientálních a severoamerických legendách. Někdy je dokonce ztotožňována s jinými mýtickými postavami např. s královnou ze Sáby.
O Lilith se zmiňuje Sumerská mytologie už před 5.000 lety. Jako společnice Bohyně Innany, královny nebes, shromažďovala muže z válečných polí k posvátným Rituálům. Podle jiné legendy žila Lilith v posvátném Innanyně stromě, doprovázená moudrým hadem a divokým ptákem Anzu. Tato stvoření byla částí Lilithiny nezkrotné povahy, což Innana nechápala a požádala svého bratra Gilgameše, aby strom porazil. Had byl zabit, pták Anzu uprchl do hor a Lilith zmizela v pustinách. Tento příběh může být základem známého Hebrejského mýtu o Lilith jako první ženě Adamově. Podle jedné verze legendy, Jahve stvořil jak Adama tak i Lilith ze země, ale s jedním podstatným rozdílem: na stvoření Lilith použil nečistou sedlinu, zatímco Adama stvořil z čistého prachu. Z jejího spojení s Adamem vzešel Asmodeus a spousta dalších Démonů. Lilith požadovala rovnoprávnost s Adamem, když ji nedostala, opustila jej. Nebo Adam očekával od Lilith určitou podřízenost, což hrdá Lilith odmítla a po závěrečném konfliktu s Adamem prchla do pustin poblíž Rudého moře. Adam prosil Boha, aby mu Lilith pomohl najít a přivést zpět, Bůh proto vyslal 3 Anděly: Sanviho, Sansanviho a Semangelafa, kteří měli Lilith vypátrat. Tam se sblížila s Démony Zla a stala se tak jejich nevěstou, se kterými se dopouštěla necudností a denně počala nespočet Démonických dětí. Andělé jí sdělili Boží varování, že pokud se nevrátí, zemře 100 jejích dětí. Lilith se jim vzepřela. Její vzpoura, ale nezůstala bez potrestání. Byla pronásledována Božími posly a její děti vražděny po stovkách. Hrůza a bolest, již prožívala, způsobila, že se začala mužům mstít. Mstila se tím způsobem, že je v noci navštěvovala jako Démonická bytost a vysávala jim veškerou životní sílu. Nebo taky podle pověstí si Lilith brala k sobě novorozence, či ve snech sváděla muže a pak je připravila o rozum nebo zabila. Musela však 3 Andělům slíbit, že pokud uvidí amulety s jejich jmény nebo podobou, nechá své oběti napokoji.
Odtud její označení za pramáti Upírů.
Mezitím Jahve stvořil pro Adama novou ženu, tentokrát z Adamova žebra, kterou pojmenoval Eva. Tato žena byla stvořena z Adama a narozdíl od Lilith nebyla tedy svébytným Stvořením.


Existuje však ještě jedna verze legendy o Lilith. Když pouhým slovem Tvůrce, stvořil Bůh nebe i zemi, všechny živočichy i rostliny, vzal kus hlíny zpod nohou jednoho zvířete a stvořil člověka. Stvořil ho proto, aby se člověk obdivoval jeho vznešenému dílu a velebil jeho jméno. A za příbytek mu dal ráj. Sotva Adam procitl, žasl nad Božími zázraky. Postupně si prohlédl všecka zvířata, ptáky i rozličné byliny, obdivoval se jim a chvalořečil Bohu. Cítil se však osamělý a bez druha, propadal nudě, strašlivé nudě. Bůh viděl Adamovu osamělost a řekl si: "Měl bych Adamovi stvořit něžnou družku, aby se nekochal půvaby ráje v samotě." Uchopil do výše šlehající oheň a z jeho mihotavých proměnlivých plamenů stvořil první ženu, Lilith. A poohlížeje na svůj výtvor, řekl nadšeně: "Je dobrá, protože je krásná." Ta však pohrdla zahradou Eden, spojila se s hadem (či se jím dokonce sama stala) a odešla do Temnot pekla. Ve starých pramenech představovala Bohyni - Matku, ženu pokušitelku, svůdnici s ďábelskou mocí. Bytost, ze které bude mít muž navždy strach, ale k níž bude zároveň neodolatelně přitahován. A tak Adam pokaždé, když objímá Evu, zároveň bolestně touží po plameni Lilith.


Tento mýtus o Lilith byl z Bible vyřazen, neboť vytváří nežádoucí obraz ženy, která touží být muži rovnoceným partnerem. Pasáž o stvoření Evy z Adamova žebra je v Bibli zachována, protože poukazuje na ženinu spjatost a zároveň i podřízenost muži - ale jen do určité míry. Legenda říká, že oním hadem, který svedl Evu k dědičnému hříchu, byla právě Lilith, aby se pomstila.

Až do 18. století se v mnoha kulturách nastávající matky a malé děti proti Lilith chránily různými amulety např.: se jmény 3 Andělů nebo takovými nápisy jako "Odstup Lilith" nebo "Adame, Evo, pryč s Lilith".

Muži, kteří odcházeli za prací v noci, věřili, že pokud se nebudou chránit zaklínadly, svede je Lilith.

Lilith se také účastnila krvavých nočních výprav pořádanými Succuby, ženskými Démony, kteří se s ní setkávali u "hory Temnot" a skotačili s jejím Démonickým milencem Samaelem, jehož jméno znamená "Pohroma".

Ve středověkém evropském umění je často zpodobňována jako Satanova manželka, konkubína nebo babička. V 17. století byla zobrazována v podobě sovy pálené, která ve dne neviděla a která sála krev malých dětí nebo koz.


Interview s Elfkou

25. srpna 2014 v 16:06 | Luwasa |  Elfové
Ahojte! :-)
Dneska Vám přináším Interview s Elfkou! :-) Napadlo to moji kamarádku Elfku Vendëu, že by jsme mezi sebou mohli udělat rozhovor, no a tak jsem souhlasila! :-)
Snad se Vám bude líbit... Mno nevěděla jsem na co se ptát... :'D


Legenda o první Elfce

21. srpna 2014 v 16:29 | Luwasa |  Elfové
V lidském světě žila jedna dívka jménem Areka. Ta byla vášnivě zamilovaná do jednoho mládence jménem Dobroslav. Ale jelikož nebyla bohatá, tak ji nechtěl. Z velkého žalu usedla na strom a ten jí přenesl do Elfího Světa. Tam našla prsten Kouzel (ten co ho mají Elfové na vlajce) a stala se z ní první Elfka a zároveň i první Elfí královna. Ta podle všeho, vládne v Elfí zemi, dodnes.



11.8. 2014 - 17.8. 2014

18. srpna 2014 v 16:25 | Luwasa |  Návštěvnost Blogu
Navstevnost za minuly tyden (11.8. 2014 - 17.8. 2014) je:
Pondeli: 55
Utery: 42
Streda: 39
Ctvrtek: 32
Patek: 36
Sobota: 35
Nedele: 71

Celkem: 310

Překrásná neděle! :3

Rituální pomůcky

12. srpna 2014 v 22:20 | Luwasa |  Čarodějnické Pomůcky, Amulety, Symboly,...
Rituální pomůcky jsou předměty, které slouží naší Magické praxi. Jsou to Symboly, jež nám pomáhají napojit se na ty správné energie. Každý z těchto předmětů by pro Vás měl být velmi cenný a posvátný. Nesmí být používán k jinému účelu a měl by být výhradně Váš.
S hledáním Rituálních pomůcek si dejte na čas. Nikde není psáno, že hůlka, kterou si dnes pořídíte, bude jediná, kterou budete mít. Je samozřejmě možné si časem dokoupit nové a lepší předměty a ty starší třeba předat dál.

Základní Rituální pomůcky:

Povíme si trochu víc o předmětech, které jsou pro Magickou praxi nejzákladnější, a rozhodně byste si je měli pořídit nejdříve.

Athame: je rituální nůž, zpravidla s černou rukojetí a oboustranným vždy tupím ostřím. Slouží ke směřování energie při kouzlení, nebo ho lze použít k tvorbě kruhu, místo hůlky. Říká se, že jeho hrana leží na pomezí světů, proto jím lze vykrojit kruh a tím dva světy propojit na rituál. Nejčastěji je ovšem využíván ke směřování energie. Často se ani nebere do ruky. Stačí, když leží na oltáři. Pokud jím namíříme na amulet či jiný předmět, který chceme požehnat či posvětit, předáme mu snadněji potřebnou sílu. Tradičně si jí ukazuje na nové členy, jež právě prošli zasvěcením. Panují velké diskuze, zda patří živlu ohně či vzduchu. Čarodějnice pracující s tarotem se přiklánějí spíše ke vzduchu, protože vidí podobnost s mečem (meče jsou tarotovou kartou zastupující vzduch). Ovšem pro svou vlastnost způsobovat změny je často spojován se živlem ohně. Pro svou černou barvu by mohl patřit bohyni, černá barva rukojeti je zde však proto, že černá pohlcuje energii, která může být využita později a dává tak athame schopnost energii uchovávat. Tradičně je spojován s mužským principem a tudíž bohem pro svou falickou povahu.

Hůlka: asi nejznámější magická pomůcka se používá výhradně k tvorbě kruhu a při vzývání. Může se s ní také míchat obsah kotlíku. Bývá tradičně ze dřeva, může být zakončena kamenem, nejlépe křišťálem, aby nebyla ovlivněna k určitému směru. Například růženín by hůlku odsoudil pouze k práci s city a něhou a k ostatním věcem by byla nepoužitelná. Hůlku si můžete snadno vyrobit sami. Měla by být co nejrovnější a ve velikosti vaší ruku od špičky prstů po loket. Vhodné dřevo je jasan a vrba. Samotný vrbový proutek lze využít jako hůlku.
Hůlka je prodloužením naší ruky. Náleží ohni (podle tarotu) a někdy také vzduchu.

Pohár: nebo také číše je zástupcem symbolu vody a bohyně. Může být z jakéhokoliv materiálu, ovšem dřevo nedoporučuji, pokud do něj hodláte nalévat při sabatech víno. Pohár je výhradně k nalévání rituálních nápojů. Některé čarodějnice v něm ale i mají stále vodu. K tomuto účelu se ovšem více hodí samostatná miska. Pohár představuje plodnost bohyně a je vlastně jakýmsi menším kotlíkem. Při oslavě Beltaine se do poháru s vodou zanořuje athame jako symbol spojení boha a bohyně.

Koště: zaprvé na koštěti se nelétá, slouží nám k očistě magického prostoru a kruhu. Vyhání negativní energie a chrání před zlem. Je zasvěceno jak bohu, tak bohyni. Při různých svátcích se košťata zdobí a používají jako silné odpuzovače zlých sil a černé magie. Nejlepší je koště proutěné, nebo z jiných čistě přírodních materiálů. Nemusí být dané nutně na oltáři, postačí, když bude stát vedle něj.

Kotlík: je symbolem plodnosti bohyně a reinkarnace. Slouží k přípravě lektvarů. Není nutné mít doma obří kotel, který se vám nevejde ani do sklepa. Bohatě vám poslouží menší, který je možné dát na oltář nebo blízko něj. Při Yule se v kotlíku zapaluje oheň, jako symbol boha, který se skrze bohyni zrodí.

Pentakl: je symbol z kovu, dřeva či hlíny, který na oltáři zastupuje živel země. Měl by to být symbol, jež pro nás něco znamená. Nejčastěji jde o pentagram. Slouží jako ochranný prvek.
Zvonek nebo píšťalka: zvuk, který vydávají, odpuzuje zlo a duchy, slouží proto k očistě prostoru. Zvoní se jím také pro rozčlenění rituálu na jednotlivé úseky.

Další rituální pomůcky:

Miska na obětiny: na oltáři by neměla chybět sůl a voda, jako úlitba pro božstvo. Ukládají se právě do speciálních misek. Při Sabatech se místo vody a soli dá použít trochu sabatního jídla a pití.

Sošky božstva: na oltáři by neměli chybět, ovšem nic zvláštního se nestane, když je mít nebudete. Mnoho čarodějek místo sošek používá jen kameny se symboly. Můžete si sehnat přímo sošku bohyně a boha, ale pokud nechcete, je možné použít sochu měsíce a slunce.

Kadidelnice: při obřadech se často zapalují kadidla. Kouř vede naše slova k bohům a vůně pomáhá nastolit té správné atmosféře. Je mnoho typů kadidelnic. Dají se sehnat jak závěsné, tak stojící. Většinou ale bývají velmi drahé. Do kadidelnice se navíc musí sypat speciální písek a uhlíky (pokud nemáte samozápalné kadidlo). Jejich údržba je tedy celkem náročná jak na čas, tak i finance. Novým trendem jsou tedy kadidelnice založené na principu aromalamp. Kadidlo se v nich nepálí přímo, ale je umístěno nad svíčkou. Voní tedy pouze vybraná směs a nikoli uhlíky. Tyto typy kadidelnic, jsou ovšem ještě dražší. Je ale způsob, jak si je snadněji udělat doma. Stačí, když si pořídíte aromalampu s odnímatelnou mističkou na olej. Místo ní pak dáte kovové sítko na čaj a kadidelnice je hotová. Místo kadidla je také možné používat vonné tyčinky, ale ty se nevyrábějí v tolika variantách a není je možné vyrobit doma jako klasická kadidla.

Pírko a mušlička: pírko je položeno na oltáři vždy na pravé straně. Představuje živel vzduchu a používá se k rozvíření kouře. Mušlička je vždy nalevo. Představuje živel vody. Je odkazem plodnosti. Peříčko také symbolizuje muže, pro svůj falický tvar a mušle zase ženu, pro oblé tvary. O jarních sabatech či rituálech plodnosti je možné spojit pírko a mušličku jako symbol splynutí muže a ženy.

Meč: meč je větší athame a mnohé skupiny ho využívají prakticky stejně. Tradičně se ale používá jako zbraň proti astrálním nepříjemnostem. Jeho ostří by tedy mělo být ostré a dobře nabroušené.

Bolime: je další obdoba rituálních nožů. Na rozdíl od athame se využívá výhradně ke krájení jak chleba, tak bylinek. Tradičně má bílou rukojeť, protože nesmí pohlcovat energie. Nemusí být umístěn na oltáři, protože jde jen o pracovní nůž. Někdy je v podobě srpu, jindy jde o klasickou dýku či nůž s bílou rukojetí.